MARTA - Divadelní recitál (CZ)

Divadelní recitál vznikl loni k 80. narozeninám Marty Kubišové a je plný písní a živé hudby.

Marta Kubišová má za sebou úžasný životní příběh, ve kterém nenastal ani jediný okamžik, kdy před mocí a totalitou ohnula záda. Kdy musela udělat kompromis, nebo si situaci omluvit otřepanou větou: “Chtěla jsem prostě jen zpívat, tak jsem to podepsala…”. To se nikdy nestalo. Manželky komunistických pohlavárů ji měly za uhrančivou čarodějku, která ničí morálku socialistické mládeže. Ona mezitím chodila po představení hned domů venčit svoje milované psy, a po druhé schůzce s muži měla pocit, že jde o vážnou známost.

Rozdíl mezi mediálním obrazem Marty Kubišové a jejím civilním životem byl vždy velký. Pokud se s ní potkáte osobně, po několika větách zapomenete, že se jedná o tak slavnou a ctěnou osobu. Mluvit s ní můžete o všem. Možná je to tím, že již jako mladá a slavná herečka neměla zrovna ty nejvyšší honoráře.

Dříve bylo zvykem, že veškerou garderobu si hradily zpěvačky samy, a poté jim nezbylo téměř ani na jídlo. Možná její civilnost spočívá také v tom, že měla nad zpíváním velký nadhled, a nikdy se nenechala pohltit pozlátkem. A samozřejmě těch dvacet let, které byla Marta Kubišová nucena strávit v civilních povoláních, z ní civilní hvězdu udělalo doslova. Paradoxně její tzv. druhá kariéra trvala téměř třicet let, ale už nikdy nemohla vynahradit tu, kterou jí přervali ve chvíli, kdy byla na vrcholu.

Léta, která Marta Kubišová strávila v disentu, byla léta plná strachu, nejistoty a bídy, ale také díky nim měla více svobody, hodnotných přátelství a duševního rozvoje. Není to nějaká bájná nebojácná žena z pověstí. Je plná obav, a umí se stresovat kvůli maličkostem. Pro současnou generaci je lehké říct si: “Udělám to tak, jak to cítím.”, ale to nebyla výsada lidí před třiceti lety. To, co ji odlišuje od jejích vrstevníků, je právě skutečnost, že ona se tak chovala i během nejtěžší normalizace. Sice ztratila mnoho výsad, ale nikdy neztratila samu sebe.